Otázka, kterou jsem nedávno dostala od jedné mé sledující na Instagramu.
Ráda bych řekla, že na ni existuje univerzální odpověď, ale budu vás muset bohužel zklamat. Vždy záleží na konkrétním páru, jak to cítí a JESTLI, KDY a JAK se chce na své cestě za miminkem posunout dál. Ano, existují určitá obecně platná doporučení, ale ani podle nich se nelze zcela řídit. Třeba takový věk. Víme, že se stoupajícím věkem se pravděpodobnost na početí snižuje, nicméně samotný věk nám o plodnosti a celkovém zdravotním stavu řekne poměrně málo.
Ani snažení se jeden rok nemá příliš dobrou vypovídající hodnotu. Zvláště pokud se snažíte, ale nevíte kdy a jestli vůbec ovulujete. Takové snažení se pak zcela míjí účinkem. Úplným základem by proto měla být znalost vlastního cyklu. Příliš krátké/dlouhé cykly, špinění před/po cyklu, anovulace… to vše má nějakou příčinu. Pátrejte po ni a ze všeho nejdříve se zaměřte na úpravu svého cyklu. To je alfou omegou všeho.
Pokud hledáme odpověď na to, kdy je ta chvíle, kdy už se raději položit do rukou odborníků, musíme si nejprve položit otázku, co je/není přirozené snažení a co už vnímáme jako zásah odborníků. To může každý vnímat zcela jinak.
Osobně párům doporučuji vytvořit si časový plán a mapu možností, tj. do kdy chtějí dát prostor pro snažení přirozenou cestou, co v té době ještě mohou a hlavně chtějí vyzkoušet a kdy případně začnou plánovat další kroky v CAR. To párům pomáhá mít jasný směr a namísto čekání (pasivity) jít do akce. V opačném případě se totiž může stát, že měsíc co měsíc budete zažívat smutek a frustraci bez vidiny nějakého posunu. Bez plánu se můžete snadno ztratit a dostat do situace, kdy si budete neustále svůj deadline o další měsíc posouvat. Tato cesta ale dlouhodobě nikam nevede.
Je mi jasné, že člověk nemůže plánovat vše, ale mít před sebou vidinu konkrétních dílčích kroků je velmi důležité, a to hned ze dvou důvodů. Jednak nám pomáhá udržet naše zaměření žádoucím směrem a zároveň funguje jako motivátor a hnací motor, když se nám podaří dílčích kroků dosáhnout (viz starší příspěvek se schodištěm).
Co lze každopádně zvážit a podle mě se nijak nevylučuje, je kombinace přirozeného snažení a absolvování základních, příp. rozšiřujících vyšetření u vašeho gynekologa, příp. CAR. Je totiž potřeba si uvědomit, že CAR nutně neznamená IUI nebo IVF. Díky tomu získáte potřebné informace, které buď vyvrátí nebo potvrdí nějaký problém-příčinu neúspěchu. Taková informace pak pro vás může být vodítkem v tom, zda pokračovat v přirozeném snažení nebo bude lepší svěřit se do rukou odborníků.
V neposlední řadě bych doporučila dát na váš a partnerův pocit. Mluvte spolu otevřeně o tom, kdo to jak vnímá. A pamatujte, že není dobře nebo špatně. Nesrovnávejte se v tomto s jinými páry. Cesta každého páru je jiná, a co je dobrým řešením pro jednoho, nemusí být dobrý řešením pro druhého.
