Věřím, že každý z nás má nějaký sen i relativně jasnou představu toho, čeho bychom chtěli v životě dosáhnout. Možná budete oponovat tím, že velká část lidí vůbec netuší, jaké jsou jejich sny. Částečně máte pravdu, avšak pouze za předpokladu, že se zaměříme pouze na to, co lidé říkají nahlas, tedy na verbalizovanou stránku jejich tužeb. Když bychom se ale podívali více do hloubky, do těch nejtajnějších snů a představ, o kterých často před ostatními mlčíme, objevili bychom velké sny a touhy. Touhy měnit svět k lepšímu, vymýšlet velké věci a být těmi, kdo přepisují dějiny lidstva. Každý z nás má nějaký sen. Já si přeji postavit dům v Beskydech, někdo jiný chce být rodičem, další chce mít více peněz nebo zdolat Kilimandžáro. Všichni si zkrátka něco přejeme.
Když byste se mladých lidí na začátku jejich kariéry zeptali na jejich sny a vize, viděli byste nadšení a jiskru v oku. Viděli byste odhodlání svého cíle dosáhnout. Když byste se těch samých lidí o několik let později zeptali, kolika z nich se nakonec podařilo přeměnit vlastní vizi ve skutečnost, jejich odpověď by vás možná velmi překvapila. Jen malá hrstka z nich totiž nakonec dosáhne úspěchu. Více než 80% lidí v životě není v životě úspěšných tak, jak by si představovala a pouze necelých 20% dosáhne opravdového úspěchu. Proč ale většina z nich sejde ze své cesty? Co se stalo s jejich plány a nadějemi, které měli a kterým tolik věřili?
Odpověď je jednoduchá. Strach! Obavy! Pochybnosti! Obvykle je to strach, který nás drží zpátky a nedovoluje nám postupovat v před. Chceme změnu, ale zároveň se jí bojíme. Chceme zažít úspěch, ale bojíme se neúspěchu. Chceme být přijímání okolím, ale bojíme se odmítnutí a nepochopení. Možná se sami říkáte, proč se některým daří realizovat jejich sny a jiní, jako vy pořád setrváváte v bludném kruhu vlastních pochybností. Ale jsou to skutečně vaše pochybnosti? A co když nejsou? Co když jsou to jen slova, která vás někdy v minulosti natolik zranily, že jste si přestali věřit?
Jako malí jsme věřili tomu, o čem jsme snili. Nepochybovali jsme, že toho nedosáhneme. Takové slovo jsme v našem slovníku neznali. Neměli jsme zkušenost „dospělého“ světa, ve kterém nám druzí lidé berou a vyvracejí naše představy. Zkrátka a jednoduše jsme věřili, že to dokážeme. Jak jsme rostli, začali jsme více vnímat, co o nás druzí lidé říkají a na základě toho si začali vytvářet „jejich“ verzi o nás samotných. Je tak jednoduché věřit tomu, co říkají ostatní! Mají nás přece tolik rádi! Tak proč by nám lhali?
Každým slovem, každou větou a myšlenkou, kterou někomu řekneme, můžeme změnit jeho život. Pokud vám bude někdo opakovaně tvrdit, že bez práce nejsou koláče, budete tomu věřit. Budete věřit tomu, že abyste mohli něčeho dosáhnout, musíte makat do morku kostí a nic v životě nedostanete zadarmo a podle tohoto programu pak budete i jednat.
Slova jsou natolik mocná, že dokážou měnit životy lidí, a to jak v pozitivním, tak i negativním slova smyslu. Setkávám se s tím dnes a denně u svých klientů, kteří přicházejí s tím, že chtějí něco změnit. Dost často při tom ale zaměňují dvě věci. To, co skutečně chtějí a co si ostatní myslí, že by měli chtít. Chtějí být efektivnější, hubenější, úspěšnější, dosáhnout toho či onoho. Často pak přicházíme na to, že tento chtíč, tako potřeba nevychází z jejich vlastního přesvědčení, ale z přesvědčení druhých osob, kterým zkrátka a jednoduše uvěřili. Uvěřili tomu, že by měli zhubnout, aby byli v životě šťastní, aby si našli partnera, lepší práci. Hlas vnějšího světa získal převahu nad jejich vlastním hlasem, který pohřbili hluboko do svého nitra.
Pokud člověk nevěří sám sobě v tom, co chce dělat, aniž by se ohlížel na názory a pohledy ostatních, nikdy nebude dělat to, co vždycky chtěl. Pořád bude mít v hlavě ty slova, o tom, jak je strašný, k ničemu, tlustý, hloupý, nemotorný,…
Sami klienti často popisují, že tomu nerozumí, že dříve „takoví“ vůbec nebyli. A to je přesně ono! To, že jsme takoví dříve nebyli znamená jediné, a sice, že to není vlastnost, která by nám byla od přírody vlastní. Pouze jsme se ji během našeho života osvojili natolik, že se stala pevnou součástí naší osobnosti, nikoli však neměnnou. Hledejte proto moment, situace či osoby, které vedly k tomu, že jste sešli ze své cesty a přestali věřit svému vlastnímu hlasu.
Sny nemají hranice! Hranice i veškerá omezení si vytváříme pouze my sami v naší hlavě a v tom, co o nás říkají ostatní, pakliže tomu uvěříme. Věřte, že nikdy nebudete kritizováni těmi, kteří dělají pro svůj život více než vy. Pokud budete kritizování, pak pouze těmi, kteří toho dělají méně, kdo se nesnaží a sami o sobě pochybují. Naše vlastní touhy a odhodlání jsou pouhým zrcadlením jejich vlastního selhání a neúspěchu a s vašimi schopnostmi nebo kompetencemi nemají vůbec nic společného. Slova která vás zraňují, nejsou o vás – jsou vždy a pouze o lidech, kteří k vám promlouvají. Naučte se proto rozlišovat mezi vlastními strachy a strachy druhých lidí. Mezi hlasem vnějšího světa a hlasem vašeho vnitřního JÁ. Ptejte se sami sebe, zda jsou to skutečně vaše pochybnosti nebo pochybnosti, které se staly součástí vaší osobnosti na základě toho, co o vás říkají druzí lidé.
Poznejte sami sebe, odpoutejte se od toho, co říkají ostatní. Následujte svůj hlas a zapalte v sobě znovu ten žár. Připravte se na to, že vás bude spousta lidí odrazovat a jmenovat vám tisíce důvodů, proč to nejde nebo proč to nedokážete. A připravte se na to, že to budou často ti nejbližší, od kterých byste to možná ani nečekali. Nedejte na to, co vám říkají, zejména pokud vás jejich slova zraňují a vyhledejte naopak někoho, kdo vás bude v realizaci vašich cílů podporovat a kdo vám bude věřit. A pokud nikoho takového nemáte, můžete se obrátit s důvěrou na mě. Já vám totiž věřím! Věřím, že dokážete velké věci!
Mějte krásný den a nezapomínejte – sny nemají hranice!
